Washington Huskies se vrátili na domácí stadion Husky Stadium s nadějí, že navážou na předchozí zápas. Proti Penn State Nittany Lions ale jejich útok znovu začal pomalu a podle rozboru utkání se potýkal také s nevhodnou volbou hráčů a akcí.
Útok se opíral hlavně o Limara
V první půli skončily čtyři ze šesti útočných sérií Huskies po třech pokusech bez získání prvního downu. Ve dvou sériích, v nichž Washington první down získal, připadlo 92 ze 127 yardů na akce Jaydena Limara nebo na trest pro obranu po akci, do níž se Limar zapojil. Rozbor proto označuje útok bez něj za nefunkční.
Jedním z terčů kritiky bylo nasazení tight enda Deckera DeGraafa při běhu po kraji. Měl blokovat spolu s Chrisem Lawsonem, ale obránce Penn State pronikl do zadního pole a akci zastavil. Autor rozboru upozorňuje, že DeGraaf v této sezoně opakovaně zklamal v blokování, a ptá se, proč dostává důležité úkoly právě v této roli. Jako možné alternativy zmiňuje Naoneho a Kadea Eldridge, které považuje za všestrannější.
Rozbor zpochybňuje také volbu přihrávek
Quarterback Demond podle analýzy v jedné situaci hledal přihrávku na Lawsona, přestože hlavní možnosti byly na pravé straně hřiště. Rashid Williams tam měl volný prostor pro přihrávku, která mohla stačit na první down. Rozbor tento výběr označuje za příklad toho, že se Demond někdy snaží hrát na hrdinu místo toho, aby využil připravené řešení.
Další výhrady míří k sérii, kterou Washington začal na vlastních dvou yardech. Trenér Jedd Fisch zvolil dvě dlouhé přihrávky za sebou, ačkoli obrana Penn State nechávala přijímačům prostor pro kratší přihrávku. Obě akce podle autora vystavily quarterbacka náročným hodům a nepomohly týmu získat potřebný prostor. Při třetím pokusu pak tlak obrany Demonda donutil k úniku, při němž mu hrozil sack v koncové zóně.
Hlavní výtka rozboru směřuje k trenérskému štábu: místo riskantních akcí na vlastním území měl podle autora hledat bezpečnější způsoby, jak získávat yardy a udržovat útok v příznivých situacích.
